Těmto podmínkám vyhovuje 14 textů.
Final Fantasy je bezesporu jednou z největších herních sérií, která kdy vznikla. Ostatně už je tu s námi od roku 1987 a od té doby vyšly doslova desítky a desítky dílů, několik celovečerních filmů a kdo ví čeho ještě. Sérii navíc doprovází obrovský komerční úspěch, kdy se jen posledního velkého dílu prodalo na dvou konzolích přes sedm milionů kousků. A právě tento díl se pro mě stal vstupní branou do ohromného světa japonské série.
První Halo Wars v roce 2009 dokázalo poměrně úspěšně převést strategický RTS formát na konzoli – samozřejmě, byly zde jiné pokusy a jiné hry, ale nic se nepřibližovalo k pohodlně navrženému ovládání spinoffu ke známé scifi sérii. Ensemble Studios, tvůrci legendárního Age Of Empires, dokázali vytvořit skvělou kampaň, k tomu získali nádherné animace a to vše okořenili fungujícím multiplayerem, který mnoha lidem dokázal ukousnout desítky hodin z jejich životů. Ale zároveň to pro Ensemble byla jakási labutí píseň a ještě před vydáním hry studio ukončilo svou činnost a z jeho popelů vznikly studia nová. Mezi nimi byli i vývojáři z Robot Entertainment, kteří si vzali na starost údržbu Halo Wars po vydání. Člověk by si pomyslel, že právě oni budou pracovat na Halo Wars 2… a možná, že někdy něco kutili, ale nakonec pro pokračování Microsoft upsal strategické veterány z Creative Assembly, tvůrce série Total War (Halo Wars, Total War, chápete?.)
Halo 5 při vydání vzbudilo nemálo pozornosti mezi fanoušky. Nejenže příběh v kampani byl takový, jaký byl, tak multiplayer postrádal věci, na který si hráči zvykli a brali je jako samozřejmost. Pokud si vzpomenete na mou recenzi, já jsem mezi tyto lidi nepatřil. Samozřejmě jsem si byl vědom toho, že tam plno věcí není… ale také jsem bral v potaz, že autoři slíbili rok DLC zadarmo a že hra, kterou jsem si koupil při launchi, bude růst a bude už jen lepší. Oponenti by mohli a legitimně můžou namítnout, že takový model vydávání hry není dobrý a jedná se o jiný způsob early accessu. Já s tím dokonce plně souhlasím! Protože kdybychom chtěli mít ve hře všechno, co bylo na tom must-have listu, tak bychom si ten rok ještě počkali. Ve výsledku? Jen bychom čekali o rok déle a nic moc by se nezměnilo. Hra v základu nabídla skvělou a vymazlenou hratelnost a obsah na desítky hodin. Já si nestěžoval. No, přesuňme se nyní v ději trochu více do současnosti. Halo 5 Guardians vyšlo před rokem a já bych se s vámi chtěl podělit o to, co se za ten rok stalo. Kdysi dávno jsem tu psal podobný článek po třech měsících, ale ten bych nyní odložil bokem a začal bych s čistým (energetickým) štítem.
Je to tady. Masakr. Krev. Rozsekaná těla. Namakaní borci. Drsné ženy. A pořádná dávky zábavy. Kolečka války se roztočily už popáté a poprvé přišly na Xbox One. Zároveň se do nich pustilo nové studio Coalition, jejichž specializace budou výhradně tituly z této série. Očekávání byla vysoká, ačkoliv osobně jsem moc nedoufal – multiplayerová beta nebyla příliš přesvědčující a některé gameplay videa se mi nezamlouvaly. Ale předem vás můžu ujistit: obavy byly zbytečné!
S (ne)čekaným oznámení PC verze Quantum Break Microsoft bokem v podstatě oznámil i jinou, mnohem závažnější věc: budou se snažit, aby co nejvíce her od MS bylo Xone/Win10. Co to znamená? To znamená konec exkluzivních her. A právě tohle téma strhlo na internetu mnoho polemik, hateů a tweetů. Lidi, co mě sledují, ví, že mě tahle zpráva nenechala klidným a tímto textem bych chtěl vyjádřit svůj názor, který snad okořením i nějakým tím argumentem k zamyšlení.
Vždy když vyjde hra, která silně spoléhá na hru více hráčů, tak se objeví otázka: a jak to bude za půl roku? Bude tu hru ještě někdo hrát (mrk mrk Evolve)? Opraví vývojáři všechny neduhy(mrk mrk Battlefield IV)? A na mysl vystane mnoho dalších otázek… Půl roku však ještě sice od vydání Halo 5 nebylo, ale i přesto se toho stalo ve světě pět set let vzdálené budoucnosti hodně. Pojďme si o tom všem říct!
Po dlouhých třech letech čekání se z hlubokého vesmíru vrátil Master Chief společně s dalším dílem Halo, obklopen obrovskou reklamní masáží, která se na nás chrlila ze všech světových stran: televizní reklamy, přes tři hodiny dlouhý audiopříběh, trapné tweety zápasníků UFC, webové aplikace, rozhovory, videa, turnaj s cenami za milion dolarů a další nepopsatelné věci z příručky dobrého prodejce videoher. Člověk by doslova musel žít v jeskyni (resp. ležet v kryospánku na palubě Forward Unto Dawn), aby tenhle hlasitý projev od amerického Microsoftu nezaznamenal. Stála ta hlasitost za to? Měl Phil Spencer právo na to, aby rozdával úsměvy a propagoval hru? No… tak si na to pojďme zodpovědět.
Pamatuji si to jako by to bylo včera, když se na trh po mnoha letech dostalo herní ztvárnění světoznámé fantasy ságy od polského autora Andrzeje Sapkowského. Velké RPG, s mohutnou propagací v naší zemi a kompletním nadabováním do češtiny, měla bohaté balení a jako jedna z prvních her měla půlnoční prodej. Byla to velká událost. A samotná hra? Nehratelný technický zmetek. Po prvních patchích už lepší, ale stejně bylo lepší počkat si do rozšířené edice. A samotná hra podruhé? Za mně osobně nic moc. Hra byla dospělá, plná rozhodnutí a zajímavých událostí. Přesto její zastaralost, překombinované ovládání a vůbec staromilský dojem způsobily to, že jsem hru nikdy nedohrál.
Rok 2014 byl pro mě bezesporu asi tím hráčsky nejvytíženějším rokem: nová konzole a spousta dohraných her, i když jsem o nich v té době moc nepsal. Ono upřímně, pokud se nejedná o něco exkluzivního, jako byla recenze Destiny, která předběhla všechny české weby a zároveň podala upřímný pohled na věc, nebo o dojmy z Xboxu One, který se u nás začal prodávat mnohem později, tak nemá moc cenu o hrách se zpožděním psát. Zvláště pokud jsem se třeba k Dragon Age dostal dva měsíce po vydaní a další měsíc mi trvalo, než jsem hru úspěšně pokořil. Tedy v době, když ta hra dávno nikoho nezajímá. Tímhle souhrnem bych se však chtěl k minulému roku vrátit a podat o něm osobní hráčské svědectví.
Halo 5 Guardians je dalším dílem obrovské série Halo, jenž se nám nedávno připomněla při vydání Halo Master Chief Collection a v současné době se blíží start bety právě pátého dílu. Samotná beta má začít 29. prosince, avšak už nyní preview členové Xbox Live a vybraní žurnalisté dostali možnost do bety nahlédnout. Bohudík, byl jsem mezi nimi a za jediný den jsem strávil v mapách Truth a Empire čtyři hodiny velmi zábavného hraní.
Když jsem tu před třemi dny rozepisoval své stručné dojmy z této stále jsem držel v srdci naději, že hra překvapí, že hra zaboduje a budu se svou koupí spokojený. Bohužel, včerejšího dne jsem hru dohrál a takové zklamání, které ta hra vyzářila, nebylo ani u letošních Watch Dogs.
Přináším velmi rychlé dojmy z plné verze Destiny. Nějakou recenzi nebo celkové zhodnocení pravděpodobně na web neudělám, jelikož toho bude všude plno a ani to nevypadá, že hra bude v pozdějších částech jiná. Pokud to však tak bude, tak můžete očekávat nakonec celkový text k této multiplayerové střílečce.
Destiny se jako jedna z mála her dostala na můj letošní seznam must-have. Přeci jen, hry od Bungie miluji, vlastním každé jejich Halo a živě jsem sledoval celé jejich působení až do roku 2010, než ohlásili spojení s Activision a oznámili Destiny. Rána přišla až s první prezentací, kdy se hra v podstatě ukazovala jen pro PS fanoušky a pokud by to člověk sledoval jen tak letmo, mohl by získat dojem, že hra je dokonce exkluzivní na Japonské konzole. A tak to pokračovalo až do bety, která trvala celý minulý týden. Ale už při dalších videích jsem nabyl dojmu, že to prostě bude open-world Halo v jiném universu a začal jsem se těšit. Potvrdila beta moje očekávání nebo zapůsobila jako studená sprcha po prochlastané noci?
Jako fanoušek Xboxu jsem prostě nemohl odolat – musel jsem si Xbox One pořídit! I když je dražší, větší a hry na něm jedou průměrně o nějaké to (pro mě zanedbatelné) rozlišení hůř. Všech těchto záporů jsem si byl vědom a všechny klady mě přesvědčily. Xbox One je velký kus hardwaru – řekl bych, až příliš velký a se svým designem se pokouší být méně nápadný než minulá generace konzole od Microsoftu. Teď je otázka vkusu, zdali vám bude jeho hranatý a někdo by řekl „VHSkový“ vzhled vyhovovat – mě osobně nevadí, líbí se mi, nebýt však těch hrůzných rozměrů. Na druhou stranu, konzole působí naživo menší, než doopravdy je.
