Halo 5 Guardians

Nejdříve po pořádku. První kolonkou v menu je kampaň, ve které nám bylo slíbeno mnohé. A to hlavně novinka v podobě tří AI sparťanů, kteří vás budou následovat kamkoliv. Princip známý ze série Gears of War není v sérii Halo zas tak nový. V malé míře se již objevoval ve všech dílech v podobě no-name vojáků, kteří se k vám připojovali a s radostí na srdci vám vyměňovali své zbraně za vaše vybité a s hrdostí se vrhali za vás umřít. Ve větší míře jsme tenhle koncept viděli v Halo Reach, kde vás parťáci nedoprovázeli na každé misi, ale byli tam, měli své jména a specifické zbraně. Zde je to podobné. V Halo 5 se jich ale už nezbavíte, není tu jediná minuta samoty a osobně musím říct, že jejich přítomnost po sólovém Halo 4 je poměrně příjemná… ale když se rozdávala inteligence, tak byl jejich stvořitel krutý. Jízdu v autě bych jim stále nesvěřil a občas je zahlédnete jak prostě nabíhají do zdi… yup.

Každopádně AI není dotěrné a pokud si jich nevšímáte, tak tvoří pouze jakousi dorážecí četu, likvidující přeživší vašeho řádění. Také dokáží automaticky brát vozidla a není lepšího pocitu, když prorážíte kordon nepřátel v bezpečí tanku a kolem vás jezdí parťáci ve warthogu. Jejich přítomnost hře dodává větší rozměr a bitvy jsou větší než kdy dříve. Neustále někde něco střílí a někde něco vybuchuje. AI vás také může oživovat a vy jim to můžete oplácet – nebojte se, pokud umřou, pouze se asi po minutě respawnují zpátky. Proč? Protože spartans never die…

Když mluvím o oživování, to je další věc ukradená… ehm, re-invented (jak by řekli v Applu), z Gears of War. Po fatálním zranění si váš spartan prostě klekne a čeká, až k němu přijde kolega a pomocí počítače na ruce ho postaví zpátky na nohy. Pokud to vaši parťáci nestihnou, vracíte se do checkpointu. Tahle nová featura ale lehounce hýbe s obtížností a pokud se nederete moc dopředu, AI vás v drtivé většině stačí přivolat zpět. Neplatí to však vždy. Pokud vás zabijí ve vozidle, nebo pokud vás rozsekají na tisíce digitálních kousků skrze prometheanské zbraně, je veškeré zdravotní pojištění k ničemu a vy umřete.

AI můžete lehce buzerovat jedním tlačítkem: běžte tam, seberte tohle, zabijte támhleto, nastupte do tohoto… nebo si je pouze přivoláte k sobě. Tohle řešení neumožňuje složité taktické manévry v podobě Rainbow Six, ale pro Halo je to plně dostačující a často toho budete využívat. Například při odlákávání pozorností bossů. 

V příběhu máme tedy dva týmy, každý po čtyřech lidech. Na jedné straně stojí nováček série Jameson Locke a v jeho týmu ho doprovází mj. Buck, alias Nathan Fillion, alias ten co má vtipný hlášky, alias postava z ODST, alias hlas z Reache, alias herec ze seriálu Firefly. Oproti nim stojí Master Chief s Modrým týmem. A každý kdo četl knížky ví, že spartané-II jsou prostě afektovaní humanoidi s cílem zničit všechno, na co jim, kdo ukáže. Hra si je toho vědoma a jejich postavy skoro nepoznáme, nesundají si helmy a prostě nic… neznat je z knížek, tak už bych asi nevěděl, kdo se jak jmenuje. Stejná situace panuje u týmu Osiris, kde sice jejich tváře uvidíte a jsou rozhodně více ukecaní… tak i přesto, až na pár zmínek, jsou jejich postavy zahalené tajemstvím.

Souvisí to s celou podstatou příběhu Halo 5 – opět se jedná jen o malinký kamínek v mozaice univerza Halo. Chcete vědět kdo je Locke? Podívejte se na hrozný seriál Nightfall. Chcete vědět něco o Buckovi? Zahrajte si ODST. Chcete poznat Tanaku? Tak komiksy Halo Escalation jsou tu pro vás. Platí to tu o všem a nováček, ačkoliv si užije příběh už jen díky skvělé prezentaci, nebude moc tušit o co go. Ve hře se prostě setkává mnoho různých linek a příběhů – máme tu modrý tým, máme tu Chiefa, máme tu válku s Covenantem, prometheany, Halsey, Laskyho, Sanghelios a mnoho dalšího… Halo 5 je jen malý kousíček, toho co se ve světě Halo děje a já mám strach, že už to všem začíná přerůstat přes hlavu – jak nám, tak i 343i, kteří vymýšlí co dál a neustále se vzdalují od militaristické vize Bungie. Halo 5 je jasným pokračovatelem odkazu Halo 4. Více scifi, hrdinů a epických odhalení.

Příběh nebudu jakkoliv prozrazovat. Jen obecně zmíním pár věcí: příběh se výrazně posunul a z intimního vztahu Cortany a Chiefa v předešlém díle, opět sedíme ve vlaku směr „zachránit svět.“ Ale není to tak jednoduché. Slogan Hunt the Truth je pravdivý, avšak v jiném kontextu, než nám ukazovaly reklamní materiály. A obávám se, že to co je pravda, se dozvíme až v Halo 6.

Na konec příběhu jsem se dostal po nějakých necelých devíti hodinách na heroickou obtížnost, což je déle než v případě Halo 4 a celou dobu jsem se skvěle bavil. Úrovně narostly do šířky, všude vede více cestiček a pomocí nových schopností můžete odhalovat nové. Například můžete sprintem rozrazit kamennou stěnu a odhalit místo s novou zbraní. Nebo můžete level přeběhnout po vrcholcích kopce, jelikož už se můžete vytáhnout za okraj hrany.

Hra trochu změkla - nebo jsem se já zlepšil? - a nepřátelé už toho tolik nevydrží a v podstatě na koho se zaměříte, toho ustřílíte. Situaci narušují pouze minibossové, kteří jsou odolní a budou vám pít krev – zvláště jeden určitý se kterým tvůrci nepracovali příliš šťastně.  Nebo vozidla, která se opět vrátila a jedinou novinkou je prometheanský letoun. Ani zbraní příliš nepřibylo, avšak některé prošly výraznými změnami. Například téměř každá prometheanská zbraň funguje jinak než dřív a vy tak máte radost z jejich odhalování. 

Graficky se pohybujeme na špičkové úrovni. Animace jsou pěkné (některé jsou in-engine, některé jsou předrenderované), hra jede konstantně 60 fps a během gameplaye nezaznamenáte jediný pokles. Ale tvůrci museli dělat kompromisy – hra má dynamické rozlišení, během hraní se mění v závislosti na dění a funguje to. Naštěstí si toho nevšimnete, dokud se nezastavíte a nesoustředíte, pak si všimnete že tu něco nehraje… krom vás je to rozlišení, které přeblikává. Dalším kompromisem jsou některé nedetailní textury, vyskakující stíny, objekty. Ale celkově je to díky barevné paletě a nasvícení opravdu pěkné. A zvláště levely zahalené pískem nebo sněhem dosahují té nejvyšší mety. Ale nenechte se zmást, hra nedosahuje kvalit 720p Battlefrontu, ale díky FPS jsme tomu schopni ledacos odpustit, zvláště pohledy na detaily. Každopádně na grafiku si nelze stěžovat.

Na co se také nedá stěžovat a naopak za to musím udělit pět hvězdiček ze tří je zvuk. Hra je geniálně ozvučena. Zbraně jsou silné, slyšíte každý krok, každé přebití zbraně, hlášky parťáků ozývající se prostorem.  Stejně tak výborný dabing. Co se týče soundtracku, zde musím trošku rozporuplně chválit. Soundtrack je skvělý… jenže… nu, jak by to řekl. Jeho základem je kombinace starých soundtracků a nějaké novinky tu uslyšíte málokdy, nebo nejsou tak výrazné. Zní to dobře, ale byla to sázka na jistotu. Tak nevím, nějak si to přeberte. Práce s hudbou je však zajímavá. Během hraní za Locka a Chiefa uslyšíte rozdílné motivy a perspektivu dvou spartanů to tak nenápadně rozlišuje. 

Ufff… ani jsem nečekal, že se tak do kampaně vrhnu, ale co, jako velký fanoušek Halo rád okomentuji nejmenší detaily a postřehy a myslím, že takový názor může být pro někoho hodnotný. Ale teď se dostávám k tomu hlavnímu, multiplayeru. A nebudu to zbytečně natahovat nějakým výčtem, co tam všechno je. Na to je wikipedie (halopedia, nebo halo.wiki). Jen zmíním, že jsem ohromen! Arena je přesně taková, jako v betě. Vyvážená, rychlá, skvěle nadesignovaná, matchmaking funguje nejrychleji z celé série a debakl z MCC se již neopakuje. Ale o tom moc mluvit nechci, když tak vás odkážu na starší článek z bety, kde je to víceméně popsané. 

O čem bych pár slov prohodil je Warzone. Nový MP mód, kde se proti sobě vrhá 24 hráčů na obrovských mapách, do toho zasahují AI bossové a celé je to neuvěřitelně chaotické… s přímou úměrou zábavnosti! Jedno kolo trvá kolem dvaceti minut, ve kterých musíte nahnat na tisíc bodů – jak? Buď budete zabíjet nepřítele, AI bosse a dobývat základny, nebo po dobytí všech základen zničíte jádro nepřátel. To ještě není vše, co hru povyšuje ještě výš, je práce s kartičkami – za hraní nebo za peníze si kupujete balíčky s kartami. To jsou různé zbraně, vozidla, boosty, vzhledy. A ty pak uplatňujete během hry – každá kartička stojí několik nalevelovaných bodů a vy si je přímo během jednoho kola musíte získat. Takže to neznamená, že s dobrýma kartičkami má člověk výhodu – ten člověk si nejdříve musí zasloužit, aby tu kartičku mohl použít a po jejím použití se mu levely zase vybijí. Každopádně kartičky, jako v každé hře s kartičkami, vám vybudují menší závislost a emocionální stavy při rozbalování dalšího balíčku. A kartiček je opravdu dost, jen helem je tu nějakých 170.

Celý Warzone by se také dal shrnout jedním titulkem, který jsem zahlédl na zahraničním webu – „Warzone je nejlepší Battlefield hra.“ A s tím souhlasím. Je to epické, je tam relativně dost hráčů, všude se pohybují vozidla… myslím si, že právě tohle je největší revoluce v Halo od dob druhého dílu. A neskutečně mě to baví.

Na závěr bych mohl zkritizovat pár věcí – málo map, chybějící módy, chybějící Forge – ale je důležité zmínit, že vše je slíbeno v rámci několika měsíců. A zadarmo. Kampaň má kooperaci pro čtyři hráče, běží na serverech… ale přišli jsme o splitscreen. Mě osobně to nevadí, naposledy ve splitscreenu jsem hrál Halo Reach, ale chápu, že pro někoho jiného, by se mohlo jednat o hrubou chybu. Nic víc už mě nenapadá…