Stín Krkavce: Královna ohně - Anthony Ryan

První stránky začínají přesně tam, kde skončil minulý díl. Volar utrpěl porážku a Sjednocené království se vydává na křížovou výpravu osvobodit své země a nakonec i sjednat spravedlnost. A stejně jako v předchozím díle, i zde sledujeme osudy více postav najednou – Velín se proto vydává na sever setkat se s osudovým protivníkem, Frentis pokračuje v partyzánském tažení. A dál to nebudu rozebírat, protože to je asi tak vše. Příběh táhnoucí se přes šest set stránek je neuvěřitelně natahován, jakoby autor musel splnit kvóty na epičnost… a podle toho to dopadlo. Častokrát se mi stalo, že jsem přeskakoval celé odstavce, protože se autor pouštěl do zdlouhavých popisů nebo naprosto zbytečné akce, která se průběhem celé knihy opakuje stále dokola.

Co dopadlo taky nechtěně tragicky za pokusem o velikost jsou vedlejší postavy. Je jich zde tolik a čtenář je bez šance se s nimi nějak sžít, zapamatovat si jejich charakteristiky, nebo dokonce prožívat jejich smrti – a že jich zemře. Prostě to jsou nějaké sekvence znaků tak, aby se hlavní postavy necítily opuštěně. A když už je nějaká vedlejší postava zajímavá, moc prostoru nedostane. A to celé je špatně.

Ale když se už se čtenář prokousá stovkami stránek ničeho, tak dospěje k finále. A že se jedná o finále! Hůř už to nešlo, akce vůbec negraduje, velké finále se neděje a postavy nemají proti sobě skoro žádné překážky. A Velín? Škoda slov. Postava z prvního dílu oficiálně zemřela na jeho konci, tohle byl jen jakýsi duch, ozvěna minulosti. Volaři? Ti jsou k smíchu. Hlavní záporáci? Parta idiotů. Deus ex machina? Jasně. Autor si alespoň zachoval schopnost skvěle psát a jednotlivé události jsou popsány přehledně a svěže.

Zatímco o druhém dílu jsem mohl říct, že je to pořád dobrá kniha, která sice nedosahovala úrovně prvního dílu, ale pořád se to fajn četlo, tak o tomhle nemůžu říct ani to. Je to dlouhé, je to nudné, chyby z druhého dílu opraveny nejsou a ve výsledku z toho člověk nemá ani dobrý pocit. Autor je začátečník a proto by mu (a jeho vydavatelství) neuškodilo trochu soudnosti a celou knihu zkrátit. Klidně na třetinu, pak by to šlo, začátek totiž čtenáře ještě dokáže táhnout kupředu, ale to se po pár set stránkách zlomí. Takhle bohužel… 

Přečtete si první díl, ten je super a bez problému obstojí sám o sobě. Další dva díly klidně ignorujte, nebo si přečtete výcuc z wikipedie, vše ostatní je zbytečná ztráta času.