Hearts of Iron IV
Tak jsem se konečně dočkal! Vloni oznámené pokračování grand-strategy série Hearts of Iron vyšlo na výročí D-DAY a já jsem neváhal a během prvních 24 hodin věnoval hře 10 hodin svého drahocenného života… a výsledek stojí za to! Sice takový text patří až na konec článku, ale proč si nebýt k sobě upřímný a neříct si to na rovinu. Líbila se vám trojka nebo dvojka? Fajn, tak to nečtete a rovnou kupujte, respektive ještě můžete kliknout na odkaz k článku… já z toho sice nic nemám, ale aspoň se mi zvýší statistika. A co ostatní?
Hearts of Iron je splněný sen všech milovníků druhé světové války. Člověk se na začátku ujme libovolného státu, který v roce 1936 nebo 1939 existoval a pokusí se naplnit jeho cíle a ambice. Ubránit ČSR po Mnichovské dohodě? Přinést revoluci dělnického lidu do celého světa? Nebo naopak osvobodit Sovětský svaz a přivézt do jeho končin kapitalismus? Možností je spousta a hra věrně zachycuje poměry v daném období. Fašisté a komunisté touží po moci, Francie se zmítá v politickém zmatku a USA si hraje jen na svém písečku. A je jen na vás, co se bude dít dál.
| Vůbec nevíte co je HoI? Nejblíže má hra ke svým bratrancům Crusader Kings nebo Europa Universalis, neboli velice zjednodušeně řečeno je to šíleně komplikovaná civilizace. Na mapě celého světa vedete svůj národ, čas ubíhá po hodinách. Přitom začínáte války, smlouváte, stavíte, budujete, dobýváte… prostě se stanete vládcem vámi vybrané země. Vše je doprovázeno historickými událostmi s mnoha možnými následky. |
Změnou v sérii je tension, neboli napětí, které se nyní počítá za celý svět dohromady. Každý agresivní akt zvyšuje tension až ke konečné stovce. Tension výrazně omezuje možnosti diplomacie, například demokratické státy mohou vyhlásit válku až když narazí ukazatel na svůj horní limit, diktátoři naopak mohou válčit kdykoliv a v podstatě s kýmkoliv, stačí jen, aby propaganda přišla s falešnými nároky na souseda a vojsko se může dát do pochodu.
Nejvýraznější novinkou ve hře je zajisté vojenské plánování, které skvěle kombinuje dva přístupy z předchozích her – ten manuální z druhého dílu a ten automatický z dílu třetího. Tvůrci se snažili, aby si hráč připadal jako vůdce, který sedí nad mapou, plánuje globální strategii a zbytek nechává na svých věrných generálech. Pomocí myši tedy kreslíte tahy, kudy se povede útok, odkud začne námořní invaze, kam se mají vojska stáhnout… a pak pomocí jednoho tlačítka vše pustíte do chodu a AI se postará o zbytek. Ale zároveň a to je velice důležité, může hráč všechny jednotky stále plně ovládat a korigovat boje, manévrovat, obkličovat, hledat slabiny. Sice to ještě není perfektní a například, když dojde k rozdvojení fronty, tak hra nereaguje příliš dobře a hráč musí plány ručně předělávat, tak i přesto je to obrovský posun a vést dvě stě divizí skrze běloruské stepi k Moskvě nikdy nebylo snazší. Stačí nakreslit dvě čáry, dvakrát kliknout a je to!
|
Jak zachránit ČSR? Je Beneš největším zrádcem naší historie? Měli jsme se bránit? A další podobné otázky se často objevují u historicky zvídavých občanů této země. Já jsem tuto situaci vždy pokusil vyzkoušet v HoI hrách a mohu říct, že to nikdy nevyšlo. Bude to lepší tentokrát? Na začátku je nutné ujasnit si, jak může ČSR přežít: Buď se přidá sama k Ose a tím pádem žádný Mnichov nebude… nebo bude muset být sama agresivní a například okamžitě zlikvidovat Rakousko s Maďarskem a snažit se o to, aby těmito kroky Němce zastrašila. Jelikož jsem nechtěl jít tou snazší cestou, rozhodl jsem se zkusit štěstí ve společnosti Sovětského svazu. Jako demokracie totiž ČSR nemůže nikoho bezdůvodně napadat. Proto jsem začal spoléhat na Gottwalda, že nás do kominterny dostane… a nakonec dostal, dokonce i bez občanské války, ale jelikož jsem se zprvopočátku věnoval hlavně ozbrojení a opevnění hranic, bylo již příliš pozdě a německá hrozba byla blízko… ale nezoufal jsem. Nově pojmenovaná ČSSR (při změně politiky se mění název země i její vlajka) měla za zády děsivě obrovský SSSR! Jenže, za zády skrze cizí země, takže když nás Němci 16. září 1938 napadli, byli jsme v tom sami. SSSR se k nám nedostal. Je nutno dodat, že se čeští obránci činili, Němce zdrželi další dva měsíce, než byla 18. listopadu téhož roku podepsána v Praze kapitulace. A byly to krvavě zaplacené dva měsíce. Padlo 100 000 obránců, proti 44 000 útočníkům. Ale z každého zla vyjde ve výsledku něco lepšího a objeví se i dobro. SSSR byl už ve válce a když Spojenci viděli, co je Třetí říše ve skutečnosti zač, přidali se do ní též. Já jsem se ujal role Maďarska a v rozhodujících okamžicích jsem vrazil Německu kudlu do zad a Třetí říše v roce 1941 zanikla. To co přišlo po tom, bylo však něco horšího, než kdy druhá světová válka ve skutečnosti byla… (Long story short: Kominterna obsadila celou euroasii) |
S vojskem se změnilo i jejich zásobování. Nově už „nevyrábíte“ jednotlivé divize, ale jen jednotlivé kusy vybavení, které poté dáváte do rukou (ne)vycvičeným brancům. Na první pohled to vypadá složitě, ale v praxi moc není. Například všichni pěšáci používají stejný typ zbraní, jen dostanou jiný výcvik, proto mnoho různých typů divizí zásobujete pohodlně pomocí jedné výrobní linky. Paradox do hry zakomponoval i to, že nějakou dobu trvá, než se průmysl přeorientuje na novou výrobu a trvá i několik měsíců, než se začne nová výstroj produkovat ve velkým. Přichází proto otázka: zachovat starou a horší výzbroj, nebo přejít na lepší, s tím, že se ze začátku bude vyrábět v menším množství? Podobné dilema je i ve volbě stavění továren, které se nyní dělí na dva druhy – ty vojenské, které krmí vojenskou bestii, nebo ty civilní, které například nově slouží k zahraničnímu obchodu, jelikož logicky během takové obrovské války se ničím, než barterem, platit mezinárodně nedalo.
Obrovskou změnou prošly i UI a grafika. Konečně se má hra k světu! A k tomu je ještě přehledná. Nové 3D figurky vojsk naprosto zpřehledňují probíhající boje, zmizelo spoustu posuvníků a hra si dokáže velkou část již zařídit sama. Například přesun vojsk po moři, což byl v předcházejících hrách vždy strašný zážitek – zde to jednotky zvládnou samy, pokud k tomu mají volné konvoje. Nemusíte na nic klikat, nemusíte nikam přesouvat lodě. To je obrovský pokrok a umožňuje to hrát například velice pohodlně za Japonsko.
K lahodné grafice hraje i svižná hudba, kde nechybí i odvážnější motivy. Krom hudby je i spousta dalších zvuků, například pokud pozorujete prostředí, kde prší, tak slyšíte déšť. Všechny tyto efekty jsou krásně zpracované na 3D mapě světa a člověk okamžitě pozná, kde se co děje. Navíc hra běží rychleji než předchozí díl a na nejvyšší rychlost lze roky 1936–1939 (nudné roky) zfouknout za hodinku až dvě.
Mohl bych pokračovat obrovským výčtem toho, co hra opravila po svých předchůdcích: reagování AI na války spojenců, přerozdělování dobytého území, více diplomatických akcí, možnost rozvrátit země v občanských válkách… Hra hodně sází na zjednodušování v rámci poskytnutí lepšího zážitku. Například naprosto chybí špionáž, která se omezuje jen na pár technických vynálezů, politické strany zanikly a nyní se vše orientuje podle politické… orientace. Proto například naleznete na začátku hry v USA jen jednu stranu, naopak v ČSR strany tři (demokratickou, komunistickou a fašistickou.) Některým se to nemusí zamlouvat, ale v mém pohledu se jedná o krok k zábavnější hře a to nemůžu než jen chválit.
Celkově se jedná o nepřístupnější a nejzábavnější díl, který plno věcí změnil, další skryl, některé odebral, ostatní přidal. Já osobně se od hry těžko odpoutávám a stále jsem zvědavý na to s čím na mě hra přijde příště… jediným prvkem, u kterého musí být člověk na pozoru, je DLC politika Paradoxu. Už teď je jisté, že špionáž se v nějakým z nich vrátí a těch kosmetických už nyní existuje spousty. Snad hru ale nebudou dojit a budou spravedliví. Na druhou stranu obrovská podpora modifikací hru výrazně zlepší! Konec keců: berte všemi deseti, pokud vás hra jen malinko zaujala!
PS.: Ve hře je i multiplayer, jenže sehnat někoho na desítku hodin dlouhou seanci… no, zkuste to.
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!